Báseň? Citový výlev? Výkřik? Zvolání? Zavýsknutí? Netuším, jak tento text nazvat. Vznikl 1. května 2011 (ano, opravdu si to pamatuji takhle přesně!) a je v něm veškeré radostné šílenství tehdejších dnů.
Je mi líto těch
Kdo se nedovedou opít jinak než alkoholem
Vždyť skutečným tajemstvím je objevit
Tu správnou chuť v poryvu větru
Který zafoukal a listy se nepohnuly
Zlít se na mol sklenicí čisté vody
A jednat rychleji než myslet
Jen otazník ví proč
Nevím co dělám Chci psát pozpátku
Chci se smát všemu a všem
Chci líbat zadané muže
A zvesela mávat jejich milenkám
Chci líbat zadané muže
Ne z lásky
Ta nezná smích bez slz
A já dnes nemám chuť brečet
Ne z povinnosti
A protože se to tak dělá
Jak často ženy muže líbají
Chci líbat zadané muže
Protože už zase kvete šeřík
Protože nevím co s ústy co s rukama
Protože tramvaje mohou jezdit řekou
A růže jsou nejhezčí kostkované
Oprvdu krásný článek !! Fakt krása, vůbec se nedivím, že jsi to napsala 1.května.. Lehkost jara musela být hodně znatelná.. 🙂
Poslední dva verše jsou výborné.
Tý jo, to je moc pěkná báseň! Ta se ti povedla, pardálko 🙂
Bezvadný!!! :))
Krásné, ty paradoxy a protiklady se mi tam moc líbí. Má to myšlenku. Je na každém člověku, jak si to vysvětlí, někdo v tom vidí to, že bych chtěla doopravdy "přebírat kluky", jiní v tom můžou viděl plno jiných významů…
Píšeš skvěle. 🙂
Mimochodem, náhodička se stejným jménem 🙂
Díky moc vám všem!
[3]: Člověče, jak jsi u všech všudy přišel zrovna na pardálku? Ale zní to dobře, mám ráda vše kočkovité…
[5]: Tak nějak. Myslím, že tím hlavním byla neodolatelná touha po svobodě, po čemsi šíleném a ztřeštěném. Dělat věci, které se nedělají…
[6]: Máš pravdu, pěkná náhoda;-) Nicméně po návštěvě Tvého blogu mám pocit, že podobnost mezi námi se nebude týkat jen jména. A ještě že jsem si k tomu svému přidala iniciálu, jinak by v tom byl pěkný zmatek.
Ahoj 🙂 moc děkuju za povzbuzení, ve šťastný konec věřím, tak snad přijde.. 🙂 Fotka Angie je už opravdu pár let stará, takže už poněkud vyrostla 🙂 Tak kočkám zdar ! S pozdravem Hanka
P.S.: Ať nějaký ten kocour přijde 😉
padám na kolena a marně lapám po dechu…a omlouvám se volnému verši za to, jak jsem na něj byla ošklivá…
[8]: Doufám, že dorazí – a to kocour jakéhokoli druhu.
[9]: Díky moc za uznání, možná se k volnému verši zase vrátím…