Archiv rubriky: Bez škatulky

aneb malá báseň v próze velmi volně inspirovaná Halasovým Já se tam vrátím. To g ve slovním spojení „cigánský děcka“ píšu schválně, vymyslel to tak můj drahý. A berte to jako vyjádření sympatie, i když poněkud zvláštní. Až se jednou … Číst více »

Věříte, že v životě existují beznadějné situace? Definitivní tečky? Že slovo nikdy není jen pět písmen bez významu, ale někdy i neodvolatelná realita? Následující text vás vyvede z omylu! Varování: je sice lehce morbidní, ale natolik optimistický, že pomáhá (téměř) i v případě klinické … Číst více »

Možná jednou odejdeš. Vykoupu se v slzách, slzami posvětím panty svých dveří. Budu čekat. Čekat s Tebou na Tebe. Je bláznivé se domnívat, že bys někdy odešel doopravdy. Zmizí Tvé ruce, jejich dotek však zůstane v mé kůži. Tvůj obraz … Číst více »

Po cestě, kterou vyznačí kapky naší krve. Je to tak dobré. Víme, že jsme naživu. Z lana Provazochodkyně se stala čepel nože. Smekla jsem se po ní a padala. Umírala jsem a znovu se rodila v šíleném sledu, už jsem … Číst více »

Možná se vám to stalo taky. Možná se vám to stane. Kdesi se tulíte v náručí muže a on se vás mezi polibky zeptá: „Nač myslíš?“ A jste v pasti. Tedy já alespoň pokaždé ano. Na tuto otázku znám jen … Číst více »

Říkají, že se koná jen jednou za život. Rendez-vous s láskou. Nu, však víte, s tou velkou, s tou, která neumítá. Přišla jsem na něj. Nedočkavě přešlapovala a čekala. Sama. A sama jsem i zůstala. Pravda, láska dorazila. Ale on … Číst více »