Říkají, že se koná jen jednou za život. Rendez-vous s láskou. Nu, však víte, s tou velkou, s tou, která neumítá.
Přišla jsem na něj. Nedočkavě přešlapovala a čekala. Sama. A sama jsem i zůstala. Pravda, láska dorazila. Ale on ne. Řekl: „Snad v příštím životě.“ Věřila jsem na ně tehdy?
Jiné pozvala láska na rendez-vous se mnou. Přišli. Nechala jsem je čekat. A pak jsem řekla: „Snad v příštím životě.“ A ani jsem se nestyděla.
Říkají, že se koná jen jednou za život, to veliké rendez-vous. Nevěřím tomu ani jedinou vteřinu. Proč bych ostatně pak žila, co bych zde ještě pohledávala?
Raději čekám na pozvánku. Nezaváhám. Přijdu. A tentokrát přijde i on. Už od dětství nosím v duši jeho obraz. Možná bude vypadat úplně jinak. Nevadí. Stejně se poznáme.
Osloví mě přezdívkou, která ho právě napadne. Začnu se smát. Tak jsem totiž začala říkat svému skutečnému já sotva o den dříve. To jméno mi spadlo do čaje.
Uplynou měsíce. Postupně spatří mou podstatu. Odstrčí ženu, kterou si vysnil a opatřil mou tváří. A bude místo ní milovat mě, mou skutečnost.
Nebo dříve já objevím pod růžovou vatou představ jeho? Na tom nezáleží. Až však poznáme jeden druhého a naše láska přetrvá, tehdy společně otevřeme velké DVEŘE poznání.
Poznámka – tento text vznikl 9. července 2012
krásne napísané :). Láska príde, nezaklope, nespýta sa, či smie. Príde nečakane, neohlásene a vtedy, kedy by si ju najmenej čakala… a ako dlho zostane? Myslím, že tak dlho ako jej to sami umožníme…. 🙂
Krásny večer 🙂
Krásné 🙂 Ale páni, vzniklo to už před rokem a půl (jestli teda správně počítám :D). Kde to bylo, když ne zveřejněné?
Doufám, že jednou najdu nádhernou lásku. Tu pravou. Snad jí najdou všichni 🙂
Co mám jiného říct, než že se to dobře četlo? Vážně je mi blbé napsat pouhé, moc povedené, ale.. no, prostě se mi to moc líbilo 🙂