Esoterika – úvahy o jednom neoblíbeném slově

Esoterika – to, co se pod tímto pojmem skrývá, dnes zajímá čím dál tím víc lidí. Nicméně slovo samotné příliš populární není – a to ani u těch, kdo se „esoterikou“ zabývají. Někteří lidé se domnívají, že se pod ním skrývají jakési podezřelé triky na oblbování druhých – jiní – včetně mě – zase věří, že se pojem „esoterika“ naprosto nehodí k tomu, co má označovat. Slovo se totiž vztahuje k čemusi skrytému, určenému jen pro úzkou skupinku zasvěcenců. Zkrátka jakési „nadpřirozené záležitosti“.

Potíž je v tom, že tyto záležitosti vůbec nadpřirozené nejsou, tyto schopnosti nejsou zvláštní. Naopak. Týkají se každého z nás a každý má alespoň minimální talent, který může dál rozvíjet. (Ano, včetně pana Vomáčky od vás z domu, který celé dny tráví s pivem u fotbalu.)

Když se pozorně rozhlédnete, nakonec zjistíte, že vůbec není těžké najít ve vašem okolí někoho, komu se za život přihodilo cosi rozumem nevysvětlitelného. Lépe řečeno, je obtížné najít někoho, komu se nic takového nikdy nepřihodilo.

Jenže – většina lidí nechce o svých zážitcích mluvit. Bojí se, že je budete považovat za potenciální pacienty psychiatrické léčebny – a tak raději mlčí.

Jak to změnit? Jednoduše – musíte to být vy, kdo začne mluvit. Pokud se někomu otevřete a podělíte se o svůj „nadpřirozený“ zážitek, je vysoce pravděpodobné, že se na oplátku váš společník svěří vám. Nebude se totiž už stydět ani obávat společenského znemožnění. Možná se dočkáte mnohých překvapení. „Zvláštní“ věci se totiž stávají kdekoli, kdykoli a komukoli – včetně lidí, do nichž byste to v životě neřekli.

Pro ilustraci uvádím následující příběh z letošního jara. Měla jsem velice živý sen. Viděla jsem v něm mimo jiné jednu ženu, kterou znám už několik let. Racionální bytost s vysokoškolským vzděláním. A ta dáma mi nadšeně oznamovala, že si dělá velký doktorát! Bylo to překvapivé, není totiž už ve věku studentky. Nicméně sen byl mimořádně barvitý – a tak jsem se rozhodla zjistit, co je na celé věci pravdy. Za dotyčnou ženou jsem zašla a vše jí převyprávěla. (Lépe řečeno – vše, co se ve snu týkalo její osoby. Hlavní dějová linie byla totiž o mně – a velice osobní.) Zírala na mě – a pak mi potvrdila, že mám správné informace. Skutečně psala disertaci. Byly jsme obě v šoku.

A pak se ta racionální, inteligentní a vysokoškolsky vzdělaná dáma rozpovídala a svěřila se mi pro změnu se svým „nadpřirozeným“ zážitkem. Kdysi se učila na zkoušku. Náhle jí odkudsi připlulo do vědomí číslo. Číslo jedné z otázek. Ten fakt ji zaujal. Otázku si pečlivě přečetla a zopakovala. Druhý den šla ke zkoušce – a hádejte, kterou otázku si vytáhla! Bylo to ono.

Náhoda? Možná. Nebo důkaz, že informace lze získávat i jinak, než jsme obvykle zvyklí. Což se mnohým daří právě ve vypjatých situacích.

Dalším příkladem náramně rozšířeného, zcela přirozeného – a těžko vysvětlitelného – jevu je telepatie. Určitě znáte ve svém okolí lidi schopné komunikovat spolu i jinak než slovy a gesty. Podle mých zkušeností funguje přenos myšlenek obzvlášť dobře těch, mezi nimiž je silná citová vazba.

Ukázkovými příklady bývají matky a dcery. Moje teta a babička jsou ženy skálopevně přesvědčené, že „nadpřirozené“ jevy jsou jedna velká pitomost. Nicméně přenos myšlenek je u nich něčím naprosto běžným, něčím, nad čím nemají potřebu se pozastavovat. Když se jedné nechce do mluvení, prostě informaci „přepošle“ – a druhá to poví za ni. Mezi mnou a mojí mamkou funguje něco velmi obdobného. Má to jednu nevýhodu – zkuste si před takovým člověkem něco zatajit!

Zde lze namítnout, že „telepatie“ se odvozuje jen a pouze z faktu, že se dané osoby výborně znají a tudíž jsou schopny „odhadnout“, co by ta druhá ráda řekla. K podobným jevům ovšem může dojít i mezi lidmi, kteří jsou si zcela cizí. Vzpomínám si na zážitek z minulého léta. Vracela jsem se domů autobusem. Velmi mne zaujal jeden spolucestující, nicméně jsem byla příliš nesmělá a netroufla si ho oslovit. Tak jsem k němu zkusila promluvit pouze na úrovni myšlenek. Zabralo to. Přišel za mnou, začal konverzaci – a vyklubalo se z toho náramně příjemné milostné dobrodružství.

Náhoda? Možná. Možná je všechno jen náhoda – a možná lze náhodu zlehka popostrčit, aby pracovala pro nás. Na tom ale není nic tajného, skrytého ani mystického. Podobné věci zkrátka patří k životu.

Nejspíš i proto jsem se rozhodla vyhradit jim na tomto blogu dostatek místa. A vaše komentáře u mých starších článků ukazují, že lidí, kterým se stávají „zvláštní“ věci, je víc než dost – jen o nich vědět.

Co z toho všeho plyne? Pokud se zajímáte – nebo se chcete začít zajímat – o to, čemu je zvykem říkat „esoterika“, dejte si pozor na ty, kteří se tváří, že spolykali všechnu moudrost světa, umí spoustu věcí, které vy zaručeně nikdy umět nebudete – a tímto ze sebe dělají samozvanou autoritu. Samozřejmě, někteří z nás znají víc a někteří méně, někteří mají spoustu zkušeností a jiní začínají – ale učit se a poznávat může každý.

Neměli bychom zkrátka život považovat za složitější, než ve skutečnosti je.