Neexistující osudová žena

Však ji všichni znáte. Osudovou ženu, případně dívku, která se podobá lochneské příšeře – nikdo ji nikdy neviděl, nicméně mnozí vytrvale odmítají její nemožnost uznat. Jedno je jisté – je prostě dokonalá a někde existuje určitě. V hlavách tisíců mužů.

A jaká že je? Vzhledem modelka či vaše oblíbená herečka, v posteli pornohvězda, postará se o vás dokonale a miluje vás bezmezně, aniž by chtěla cokoli na oplátku – přesně jako vaše maminka. Popovídáte si s ní jako s nejlepší kamarádkou, je inteligentní, ale nikdy víc než vy sami, to by si rozhodně nedovolila.

Její tolerance je bezbřehá, altruismus nekonečný – a když vás přestane bavit, jednoduše ji vypnete pomocí malého červeného tlačítka a schováte na čas do skříně. Plus si dosaďte cokoli, co vyhovuje právě vám, variant Dokonalé ženy je nespočetně.

Abychom nebyli nespravedliví, musíme podotknout, že Dokonalá žena má svou mužskou variantu, neodolatelného Pana božského, který směle ovládá stránky červené knihovny. Skládá vám básně, vozí vás v Mercedesu, chrání před všemi protivenstvími, pochopí i to, co neřeknete – plus doplňte si cokoli, co vás napadne.

Jako malé děti nás krmí pohádkami o krásných princeznách a statečných princích. Když jsme úředně uznáni dospělými, hrdě tvrdíme, že už nás to přešlo a že na podobné pitomosti dávno nevěříme. Ehm… víte to tak jistě? Je to všude kolem nás. Dokonalá žena a Pan božský na nás útočí z televizní obrazovky, z filmového plátna, ze stránek knih, z reklamy… Je těžké jim utéct a zachovat si chladnou hlavu.

A pak se objeví žena z masa a kostí. Možná je dokonce hezká, chytrá a altruisticky založená a vy už jásáte, že jste ji našli. Jenže ouha – dřív nebo později se vloudí chybička. Její altruismus vás začne nudit (aneb jak se říká, muži si berou potvory a hodným holkám zůstávají oči pro pláč). Nebo začne štvát ji – a ona se rozhodne, že je na čase myslet občas i na sebe.

Případně je sice milující, ale časem začne nenápadně toužit po tom, abyste stejně milující byli i vy. A pokud vy se na to netváříte, zjistíte možná, že ta roztomilá dívenka si dokáže najít opravdu neroztomilý, ba přímo děsivý způsob, jak se dožadovat vaší pozornosti. Například se promění v pořádnou fúrii, která do sebe lije alkohol a tropí skandály. Nebo je obecně vzato vzteklá. Či žárlivá.

Případně váš sarkasmus a cynismus oplácí vlastním – a brzy vás dokonce strčí do kapsy. Nebo se během vašeho vztahu zakulatí (teď nemyslím kvůli těhotenství) a vaše touha po modelce s rozměry 90-60-90 je náhle značně neuspokojena.

Stejně může dopadnout i Pan božský. Po čase si všimnete věcí, které vám do celkového obrazu dokonalosti jaksi nezapadají. Třeba mluví sprostě víc, než považujete za vkusné. Nebo vám nenosí dost kytek. Nebo na rozdíl od vás nečte jednu knihu za druhou. Či se příliš důvěrně přátelí s ďábelskou sítí zvanou Facebook.

Případně neomdlévá nadšením z vaší poezie. Plus doplňte si cokoli, co uznáte za vhodné, včetně nesnesitelného způsobu držení vidličky. (Ještě jsem nepotkala nikoho, komu by na partnerovi vadilo právě tohle, nicméně my ženy jsme všeho schopné…)

V obou případech vás patrně napadne – a nebylo by lepší to zabalit a poohlédnout se jinde? Co s touhle přecitlivělou holkou/sprostě mluvícím klukem? Máte pocit, že partner se rozbil, protože už není takový, jakého jste ho poznali. V horším případě se partner rozbil doopravdy a má značně pocuchané nervy – často z důvodů, které ani nemusejí souviset s vámi. Někteří lidé zkrátka mívají k pocuchaným nervům sklon.

Moderní doba nás poučuje, co je třeba udělat s rozbitými věcmi. Rozbil se vám mobil, přehrávač, foťák? Oprava je ve většině případů příliš drahá. Nevyplatí se. Tak tedy? Do koše s tím a kupme si nový!

Mobily někteří z nás střídají sezónu za sezónou. Ani nemusí být rozbité, prostě jen vyšly z módy, trh dnes už nabízí něco lepšího.

Tak proč to tedy neudělat stejně s lidmi? Ty lze vyhodit zrovna tak – a obvykle je to dokonce snazší, nemusíte totiž hledat odpovídající kontejner na tříděný odpad.

A vzhůru pro další! Jenže… možná zjistíte, že jste si příliš nepomohli. Nová partnerka možná není od rány a nemá snahu strčit vás pod pantofel jako ta předchozí, ale zase je přecitlivělá. Případně žárlivá. Případně s vámi chce trávit víc času, než je vám milé. Plus doplňte si cokoli, co by štvalo právě vás.

U ženy platí totéž. Nový Pan božský možná v životě nevyslovil jediný vulgarismus, ale zase je zoufale nerozhodný a pasivní. Nebo stydlivka v posteli. Nebo mlčenlivý. Plus doplňte si cokoli, co by štvalo právě vás.

Řešení je jasné – zopakujeme starý scénář a pádíme pro nový, vylepšený model. A tak dále. Než nám u čísla devatenáct dojde, že chyba asi nebude jen v těch druhých. V lepším případě. Některým to nedojde nikdy.

Nechci působit jako moralistka. Sama jsem v životě udělala dost hnusné věci a k několika lidem se zachovala víc než nepěkně. Snažím se ze svých chyb poučit, ale zdaleka ne vždy se mi to daří. A když se usilovně snažím zamést si před vlastním prahem, obvykle se z toho prachu a svinčíku pořádně rozkašlu. Tak moc, že si dám radši na chvíli pauzu.

Ráda bych nicméně připomněla jeden příběh, který už nějaký čas koluje po síti – a který přesto vždy stojí za zopakování. Když se jich ptali, jak to udělali, že spolu vydrželi 65 let, žena odpověděla: „Narodili jsme se v době, kdy bylo zvykem rozbité věci opravit,ne vyhodit.“(zdroj: https://www.facebook.com/664423114/posts/10152818846853115)