Rozhodla jsem se zrušit svůj účet na tom, čemu se někdy říká „modrobílé zlo“, případně „ksichtknížka“. A jelikož k tomu mám spoustu racionálních (dobře, někdy i méně racionálních) důvodů, ráda bych se o ně s vámi podělila. Některé odpovídají tématu týdne, proto to zařazení k němu. Stručně, empirický pokus – aneb několik měsíců bez sítě – prokázal, že bez Facebooku je můj svět tak nějak hezčí. Proč?
1) Je to na Facebooku, musí to být pravda
Aneb když vaši přátelé sdílejí rádoby pravdivé, obvykle však naprosto neověřené, zprávy z celého světa. Samozřejmě, nikdo vás nenutí je rozklikávat.
Jenže – alkoholika, před kterého postavíte flašku s pivem, taky nemusíte nutit, aby se napil. Tím chci říct, že je někdy těžké odolat – a rázem zjistíte, že zahlcujete svůj mozek informacemi pochybné kvality, bez kterých byste se jinak velmi rádi obešli.
2) Ach ta politika
Pokud se ve společnosti zrovna řeší nějaké palčivé téma, Facebook jím dozajista bude zcela zaplaven. Kdysi to byla třeba volba prezidenta, dnes uprchlíci. Vaši přátelé se dost možná dělí na nesmiřitelné tábory.
Skupina Uprchlíky střílet samozřejmě nenávidí skupinu Uprchlíky vítat, což přirozeně platí i naopak – a jsou schopni strávit celé dny, týdny a měsíce tím, že o svých neslučitelných názorech diskutují na síti. Samozřejmě, nejde tady o nalezení koncensu, obě strany od počátku vědí, že ten je nemožný.
Nejde o NIC konstruktivního. Jen o jakýsi slovní online kickbox, kde se snažíte druhému zasadit co nejtvrdší ránu. Pravdivost vašich argumentů není podstatná (je to na Facebooku, MUSÍ to být pravda).
Snaha druhého přesvědčit taky ne. (Ukažte mi někoho, kdo takhle přivedl k rozumu jednoho jediného rasistu – a já mu půjdu osobně pogratulovat.) Jde jen o to se pohádat – a pak jít o dům dál, aniž byste se pokusili své názory jakkoli podrobit konstruktivní kritice.
Samozřejmě, má-li člověk silnou vůli a dost zdravého rozumu, aby pochopil, že to k ničemu nevede, může se podobných diskuzí neúčastnit. To dokážu. Ale na to nenahlédnout do nich je má vůle příliš slabá.
3) Jak se pohádat snadno a rychle
Všimla jsem si, že při chatové konverzaci je pravděpodobnost hádky vyšší než při osobním setkání, či přes mail. Proč? Když píšete mail, většinou (samozřejmě to neplatí stoprocentně) máte tendenci přemýšlet, než ho odešlete. Chat vás svádí k pravému opaku.
V osobním kontaktu máte pak šanci poznat, jak co druhý myslel, z jeho mimiky, postoje a tónu hlasu. To vám žádný smajlík nenahradí. Takže, to, co vám bylo řečeno přes síť, NEMUSÍ být pravda – možná jste to jen špatně pochopili. O to míň se ale nebudete užírat.
4) Ach ty vztahy
Jste-li v milostném životě v komplikované situaci, je Facebook ideální způsob, jak si ničit nervy. Pořád si kladete otázky tipu – proč mi neodpověděl, když mou zprávu četl už před týdnem?
Proč si nastavil, aby se mu na profilu nezobrazovala naše nejnovější společná fotka? To se za mě stydí? A tak dále, podobně se dá pokračovat donekonečna, čím je nejistější vaše situace – a čím jste nejistější vy, tím je vše horší.
5) Ach ta závist
Nemusíte být ani zvlášť závistivý člověk, ale pokud lidé ve vašem okolí mají tendenci se každou chvíli zasnubovat, vdávat, ženit, popřípadě si pořizovat potomky – a vy sami máte dle všeho blíž k pohřbu než ke svatbě, může vás to začít frustrovat.
Zvlášť když množství fotek šťastných párů s prstýnkem předkročí nadkritické množství. Ne, nevyčítám jim to. Jo, na jejich místě bych to dělala taky. Ale když mi ty fotky skáčou na Facebook častěji, než je zdrávo, připomíná mi to, co mi v životě chybí, mnohem víc, než je mi milé.
6) Časožrout
To, že Facebook je žrout času, je věc všeobecně známá, tak jen pro připomenutí. Představte si následující situaci: kontrolujete svůj mail. Nikdo vám nenapsal, což zjistíte za několik vteřin – a můžete se jít věnovat něčemu jinému, maximálně strávíte několik dalších vteřin mazáním reklam.
A teď kontrolujete Facebook. Nikdo vám nenapsal – a vy strávíte dvacet minut tím, že koukáte, kdo likeoval vaše fotky, co zase zveřejnili vaši známí – a vzápětí se přistihnete, že čtete článek, který vás vlastně vůbec, ale vůbec nezajímá. Ruku na srce, nedalo by se těch dvacet minut využít líp?
7) Syndrom neustálé dostupnosti
Máte-li Facebook, pro některé lidi to znamená, že na něm zákonitě musíte vysedávat od rána do večera. Tuhle se jedna kamarádka málem urazila, protože jsem jí na zprávu odpověděla až druhý den. K čertu, to člověk nemůže být občas off-line?? A krom toho, od čeho máme mobily? Nicméně, i ty máme právo občas vypnout. On se nikdo nezblázní.
Tím vším nechci říct, že by mi Facebook nepřinesl nic dobrého. Právě naopak, byly časy, kdy jsem si členství na něm vyloženě užívala. Pokud si ho užíváte i vy, pak vám gratuluju, tenhle článek se vás netýká. U mě však ty časy skončily. Dnes negativa jednoznačně převážila. A tak…
…říkám Facebooku sbohem!
P.S.: Namítáte-li, že tak člověk ztratí kontakty… Zkušenost z několika měsíců bez sítě mi ukázala následující – kdo si s vámi psát chce, ten bez problémů přejde na mail či na SMS. A kdo ne, s tím jste beztak jen ztráceli čas.
hezkýý blog:)
Jsme na tom dost podobně. Já tedy facebook nemám dlouhou dobu a i když mě k tomu někteří nutili k tomu, abychom tam konverzovali, věděla jsem, proč říct ne. Stejně by to přineslo víc škody než užitku. A jak píšeš, ten, kdo se se mnou bavit chce, se bude bavit i mimo sociální sítě. 🙂
Já na FB jsem, většinou prolétnu ráno a a večer… Nehádám se, ani hádky nečtu. Jediné, do jakých skupin přispívám jsou Vegan skupiny a sportující skupiny, když se na něco ptám nebo naopak sděluji svou zkušenost. A mimo to ho samozřejmě používám ke komunikaci s lidmi, se kterými nejsem tak často, protože ode mě bydlí daleko. Ale třeba na dovolených nebo když mám nabitý den, tak tam nejsem. A pak si lidi taky stěžují, že neodepisuju hned 😀
Asi máš pravdu. Jsem na fb online každý den, aspoň na několik minut. Je to žrout času, ale to samé se dá říct o celém internetu. S lidmi, kteří jsou moji opravdoví kamarádi si píšu často a nejen na fb, navíc se s nimi i vídám, pokud to vzdálenost dovolí. Nejsem si jistá, jestli bych takovou odvykačku dala. 😀
Je pravda, že Facebook je v mnoha ohledech zlo, dříve jsem si nemohla představit, že si ho založím. V podstatě jsem byla jediná z kolektivu, kdo ho neměl a nijak mě to nevadilo. Před zhruba třemi-čtyřmi lety jsem si obnovila svůj profil a dnes ho mám především pro komunikaci a proto, že mám zde možnost sdílet svoji práci, co se umění týče.
[2]: Tak nějak, souhlasím.
[3]: Pokud jsi na Facebooku v pohodě a věci se ti nevymykají z rukou, pak není co řešit:-)
[4]: Já nad odvykačkou na poprvé ani nepřemýšlela, deaktivovala jsem účet impulzivně, ve stavu, který neměl moc daleko k nervovému zhroucení. A pak jsem postupně zjišťovala, že mi to vůbec nechybí. Teď jsem se na čas vrátila, abych posbírala maily na některé zahraniční přátele – a už se těším, až bude vše hotové a já zas vypadnu.
[5]: Se mnou to bylo podobné, účet mi před lety založil kamarád, byla jsem jedna z posledních v kolektivu, kdo tam nebyl. Zpětně těch let s ksichtknížkou nelituju, bylo to v mnoha směrech užitečné – jenže v poslední době už mi to bohužel přinášelo hlavně stres.
Já si teď zkusila pokus, že jsem byla týden bez Facebooku, nevím, ale bylo mi líp. Zapla jsem ho až v pátek večer kvůli organizování nějaké akce a kvůli rychlejší domluvě. V tomto ohledu je FB geniální. Tak jako tak, zkusím si další týden bez něj. Je to vážně časožrout a bez něj zvládám mnohonásobně víc věcí než s ním. Facebook si budu nechávat jen na pátek odpoledne (a před důležitými setkáními atd.). Vyřešeno 🙂
Facebook jsem nikdy neměla.
Jeden čas, když ho musel mít každý, jinak by nebyl IN, jo…, zřizovaly si ho tady i 75 leté babičky, jsem si připadala jako í.tý, protože jsem byla jediná kdo ho neměl.
Nu…, nemám ho dodnes a nelituju toho.:-)
[7]: Zapínat Facebook jednou týdně je určitě rozumné řešení, palec nahoru a gratulace!
[8]: No, litovat opravdu není čeho – plus nepořizovat si ho vůbec, to chtělo kuráž a schopnost odolat tlaku okolí.
So sociálnymi sieťami je to v dnešnej dobe komplikované, pomaly sa stáva pravidlom, že kto ich nemá akoby ani neexistoval. Nehovorím, že na ich používaní sú samé negatíva, to nie, ale možno sa až príliš nechávame unášať vlnou internetu a ten čas, čo týmto spôsobom strávime nám už nikto nevráti. (Samozrejme, ak nie ste chorobne závislí na ,,surfovaní" po internete, alebo ste sa vyrovnali s myšlienkou, že je to strata času, no na niečo to predsa môže byť dobré, dobre, názor nikomu neberiem. :])
Čo sa však týka samotnému Facebooku… Ach, boli časy, kedy to bolo niečo nové a rýchlosťou blesku naberalo na popularite, čo v určitej miere zotrváva do dnes. Ako mladí, tak i tí starší ľudia zo všetkých kútov sveta si zakladali profily, či už vlastné, pracovné, alebo dokonca falošné. Môžem však povedať, že mňa to nepochytilo, nemám tam vlastný účet a o jeho vytvorení som ani neuvažovala. Obralo ma to o niečo dôležité? Nie.
Možno nepoteším ľudí, ktorí sa ma budú pýtať tie stereotypné otázky typu ,,ako si na fb?", ale možno si vďaka tomu aj oni sami uvedomia, že tento virtuálny svet nie je nevyhnutnou súčasťou života.
Ospravedlňujem sa, že som sa vyjadrila vo väčšej miere, snáď to nevadí. :] Ja len že toto je skutočne kontroverzná téma, vždy sa k nej dá niečo povedať…
Fb jsem si založila jako poslední ve třídě (to bylo ještě na základce a všichni do mě hustili, že ho prostě musím mít a nechápali, jak je možné, že ho ještě nemám). A moc mě to teda nechytlo, objevím se tam jednou za pár měsíců. Letos to bylo naposledy v březnu.
Občas jsem si říkala, na co ho vlastně mám a proč si ho nezruším. Ale zase na druhou stranu, lidé už berou fb jako samozřejmost, tak člověk často slyší věty
„Napíšu ti to na fb.“
„Pošlu ti to na fb.“
To je asi jediný důvod, proč jsem ho ještě nesmazala. Občas se prostě hodí 🙂
I kdybych si ho v budoucnu zrušila, tak to lidi nejspíš ani nepostřehnou, takže v tom nebude žádný rozdíl 😀
Jo to máš přesnou pravdu. A ano, dá se žít i bez něho.
Jsem na facebooku už dost let a co tam stále chodím, je to rok od roku horší.
Jsem zde defakto každý den, ale né několik hodin, jenom pár minut a taky mě to tam nebaví. A ty hádky a milostné životy mě tam poslední dobou trápí dost a taky mě to dělá nešťastnou. Než abych si zrušila facebook, si spíš vymažu nějaké přátelé, které mi v životě škodí.
Totiž abych si mohla udržovat kontatk s lidmi, který nic jiného nemájí a jsme od sebe i řadu zemí od sebe si to ještě nechávám.
Ono má všechno své plusy a mínusy. Není chyba Facebooku, že se tam lidi hádají a sdílí pitomosti. Tak jako všechno ostatní i Facebook je potřeba používat trochu s rozumem. Škoda jenom je, že tohle nejde vysvětlit všem, to by pak bylo i na Facebooku krásně! 🙂
Jestliže jsi to až takto hrotila, věřím, že ti bez něj bude lépe =D
Příspěvky, které se mi nelíbí si zablokuji a přátele, kteří sdílejí sračky, nebo se hádají, si vymažu – nemám důvod se s nimi přátelit, pokud jsou tak hašteřiví, jako lidi, které popisuješ.
Takže je mi líto, u většiny tvých argumentů jsem si říkala něco jako: Wtf, proč by toto někdo dělal?!…
Já jsem na Facebooku byla jen pár týdnů a hned jsem ho zrušila!!! A vůbec toho nelituju 😀
Poměrně vadné uvažování. Co mě nezajímá, nečtu. Toho, kdo se hádá, smažu. Nechci být nikde viděna? Není problém se před ostatními přepnout do stavu offline. Je jen a pouze Váš problém, že čtete články, co vás nezajímají a sledujete diskuze, které vás pobuřují. Hold každý svého štěstí strůjcem.
Já facebook mám a nijak mi to nevadí. Přesně jak napsal Anonymní anonym. Čtu jen to, co mě zaujme a v přátelích mám jen své skutečné přátele. Pokud mne někdo pobuřuje, jednoduše ho smažu. Informací tam mám jen tolik, kolik bych byla ochotná říct cizímu člověku a když nechci být viděna, zařídím si podle toho nastavení. Podle mne není facebook zlo. To ti lidé na něm. Ale lidi potkáváme všude..
Jinak ale moc pěkný design blogu. Líbí se mi tady. 🙂
Ahoj, profil na FB jsem smazala před čtyřmi lety (je mi 19) a tento článek mi jde úplě od srdce. Hooodně často mi lidi vytýkají, že jsem sociálně mrtvá, že nemůžou napsat "zdarma", že o mě nic neví nebo se mě ptají, jak bez toho můžu žít. Ale jak říkáš, mě je o TOLIK lehčeji!! 🙂
Ať si užíváš reálného barevného světa!! 🙂
[14]: TY a když si někoho vymažeš, neptá se tě ten člověk pak proč jsi to udělala? A ty mu buď řekneš že omyl, nebo si ho přidáš zpět? Znám to moc dobře, někoho jsem vymazala a pak jsem poslouchala proč a kdesi cosi.. zbytečnost. Lidi, měli byste žít tady, ne na FB. Plně souhlasím se vším, co autorka napsala. Když je mi z někoho blbě nebo mě sere, buĎ mu to reálně řeknu nebo ho ignoruju a neřeším, odkud a kdy si ho smažu a jak to budu vysvětlovat. Nejvíc žeru, když vidím nastokrát upravený fotky, na které ani není poznat, že to je ten dotyčný.. Na FB je všechno takový hezčí a učesanější a v reále se spolu neumíte bavit.
[19]: Ptali se.
Říkáš, že když tě někdo sere, reálně mu to řekneš. Já mu také reálně řeknu, že mne sral a proto je pryč.
No problem.
Není to co popisuješ trochu extrém? FB mám, jednou za pár dní se připojím, odpovím na zprávy popřípadě domluvím, co potřebuji. párkrát za měsíc si zavolám s přáteli, kteří jsou z cizích zemí přes Messenger a všechny kontakty mám na jednom místě. Nikdo přece nikoho nenutí tam sedět, hrát hry a projíždět profily ostatních… Nemusím tam ani házet fotky a sdílet své vnitřní rozpoložení… Je to rozhodnutí každého, jak hluboko si FB pustí do života a jak dalece ho bude využívat.
Já osobně jsem facebook nikdy neměla. Nebo ok přiznávám. Facebook sice mám, ale to mě kamarádi z minulé školy pořád otravovali ať si ho založím a já i ho založila. Ani jednou jsem tam nebyla a ani nevím, co za heslo vůbec mám. Upřímně mi to fakt nechybí a nemám pocit, že bych o něco byla ochuzena
Já jsem si taky včera zrušila Facebook. To když jsem zjistila, že na něj stejně chodím jednou z ačtvrnáct dní a to jen když se spletu. A taky asi proto, abych šla příkladem. V mém případě je v tom jen ego.
Můj muž fb má, ale prakticky na něj nechodí. Je neustále v práci, a tak je dostupný spíše přes sms. Na nějaké zdlouhavé zbytečné plkání to není, když si chceme povídat, tak si zavoláme. A já si s nikým v podstatě nevolám, takže je to vcelku příjemná změna. 🙂
Fb není zlý, ale je potřeba si ho umět držet od těla. A ono je to těžké. Takže buď posilovat vůli, nebo zrušit. 😉
Jak vidno, článek v důsledku umístění na titulce blog.cz vyvolal mnohé – a rozporuplné – reakce. To je naprosto v pořádku, téma je kontroverzní a kdyby se mnou všichni čtenáři souhlasili, měla bych pocit, že se asi někde stala chyba. Pokud jsem vyvolala polemiku, tím líp. Tak jen stručně:
[10]: Dlouhý komentář nevadí, pokud má hlavu a patu. Tenhle má, díky za něj.
[11]: Pokud tam chodíš takhle málo, tak fakt nesejde na tom, jestli účet máš či ne – není důvod to nějak řešit, ostatně, jak jsi sama napsala.
[12]: Ty mezinárodní kontakty chápu, pro mě to bylo hodně velké dilema – vyřešila jsem to tak, že jsem z těch, na nichž mi záleží nejvíc, prostě nejdřív vytáhla mail.
[13]: [17]: Souhlasím, problém je, že málokdo to umí – respektive málokdo v mém okolí, mě nevyjímaje. Je to jako s alkoholem – pokud o sobě člověk ví, že fakt neumí pít, udělá líp, když si dá limonádu, maximálně malé pivo. Pokud pít umí, věc je samozřejmě jiná.
[14]: No, jsem bez Facebooku zhruba od doby, co jsem napsala tento článek, což je měsíc a půl – a líp mi fakt je, vracet se nechystám.
[16]: Jistě, byl to jen a pouze můj problém, v tom s Vámi naprosto souhlasím. Zrušením Facebooku jsem problém vyřešila. Jistě by se to dalo řešit i jinak, mně nicméně tenhle způsob vyhovuje.
[18]: Tak řekni, ať píšou na mail, ono je to na komunikaci úplně stejně vhodné jako chat. Každopádně souhlasím a díky!
[21]: Extrém to možná je, ale nepíšu o ničem, co bych buď sama nezažila, nebo neviděla u jiných. Pokud se tě to netýká, gratulace, jsi v tomto směru šťastný člověk.
[23]: Vtipná shoda náhod, letošní květen nějak Facebooku nepřál…
[24]: Souhlasím. Posilování vůle jaksi nevyšlo, tak jsem rušila. Od té doby si s mužem místo chatování taky voláme – a zamlouvá se mi to mnohem víc.
Popsaná situace mi přijde jako extrémní. FB jde okleštit. Jako rychlá komunikace je k nezaplacení. Stačí poslat sms pojď na "mess" 🙂 Chyba není na straně FB, ale v každém z nás, jak moc se jím nechá pohltit.
Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa