Aneb „malá báseň v próze“ ze srpna 2011. Už vás někdy napadlo vidět svůj vlastní příběh skrze osudy hrdinů knih, které se dotýkají čehosi hluboko ve vás? Podobným způsobem může vzniknout vskutku šílený řetězec obrazů, představ a narážek – které samozřejmě nelze brát doslova, ale přesto… V jasných i méně jasných symbolech vypovídají o naší osobnosti. Ostatně ne nadarmo se říká: pověz mi, co čteš – a já ti povím, kým jsi. Tak tedy – připraveni na výlet do mé knihovny?
Jsem
Markétka Michaila Bulgakova, řítím se nahá měsíčnou nocí a volám: „Ďáble, vrať mi mého Mistra!“ Však cosi se pokazilo, Mistr v blázinci zvaném svět nezoufá, že jsem na něj zapomněla – to on zapomněl na mě.
Jsem
Shakespearova Julie, staletí čekám na Romea, shnila jsem v hrobce Capuletů, nůž, jímž jsem se měla probodnout, zrezivěl, prach mých rukou ho zanesl – a Montek nepřišel.
Jsem
Táňa básníka Puškina, v zoufalství jsem roztrhala svůj nesmrtelný dopis na kousky, neboť mě donutili sledovat Oněgina, kterak se válí s Olgou v trávě za chlívkem.
Jsem
Tlustá Margot básníka Villona a zírám na strop v bordelu
Pěkné. Pěkné.
Hezké 😀
No.. Líbí se mi to.
Moc hezké. :))
To je super :))
Vážně zajímavě pojaté. Pěkná charakteristika…
Puškina mám moc ráda.