Báseň stará teprve pár dní. Pravdivá. Snad až moc. Zamilovala jsem se – a jaksi nevím, co si s tím faktem počít. Slíbil, že se ozve. Čekám. Pořád nic. Mám pocit, že se z toho všeho rozletím na kousky. Je to tak dokonale šílené… Chci být šílená! Strašně moc si přeju být šílená, zažívat ty nejšílenější věci…
Zde je má… Modlitba? Jako bych se snad někdy uměla modlit…! Všechno musím vždy dělat po svém, nesnáším naučené fráze.
Ty, paní velkých dobrých přání
Jež vedeš duše zmámené
Ty, kteří věří, Tvá moc chrání
Dej, ať si na mne vzpomene!
Ty, paní, jež znáš vřelá slova
Oživíš srdce spálené
Doufajícím dáš vždy vstát znova
Dej, ať si na mě vzpomene!
Víš, paní, nevedli mě k víře
Já z velkých církví hrůzu mám
Spíš s úctou hledím na kacíře
Který svou pravdu hledá sám
Přesto však vím, že mezi námi
Je tu i cosi záhadné
Přesto však vím, že nejsme sami
Neříkám Nekonečnu ne
Víš, nevím, jak to obrovské a nekonečné nazvat…
Lidstvo si za dobu své existence vymyslelo tolik jmen…
A všechna stihlo spolehlivě zprofanovat.
A proč Ti ostatně neříkat Bohyně optimismu?
Zní mi to vřele, přátelsky – a vím,
že Nekonečno podobná malichernost sotva urazí.
Tak tedy, Bohyně optimismu:
Ty, která kýváš víře lidí
A moje oči zavřené
Stále jen jeho obraz vidí
Dej, ať si na mne vzpomene!
Ty víš, že není fantazie
Tvrdit, že sluncem zlacené
Chvíle zaslouží vše, co žije
Dej, ať si na mne vzpomene!
I já chci věřit, že mé srdce
Radostí bude zas šílené
V dících vztahuji k Tobě ruce
Dej, ať si na mne vzpomene!
Souhlasím,modlitba by neměla být nějak "vynucená",měla by ukázat něco z nás a né jen odříkávání slov které neukazují hloubku našich přání:-)
Jéje kolik z nás se už takto modlilo 🙂
… a modlí
… a modlit bude
Děkuji moc za komentář:) udělá mi radost každý návštěvník, ale ti, na které má slova opravdu zapůsobí a vyvolají u nich nějaké pocity… co na to říct:) jsem prostě ráda.
♥♥♥
perfektní.