Mlha za oknem. Mlha ve mně. Ven z mlhy. Pár podzimních veršů z jedné cesty autobusem. Tehdy jsem netušila, že po té trase pojedu ještě mnohokrát. Že pojedu dál než tehdy. A že to bude krásné, s mlhou nebo bez ní.
Podzim
Krajina, co se rozpíjí
Krev stoupá z kapilár
Do mlhy pak hlas kapek zní
Tak řekni mi – co dál?
Krajina fádní, nehezká
V níž smysl umíral
Jsem Godotova nevěsta
Tak řekni mi – co dál?
Krajina z barev svlečená
Podzim je posmýval
Narovnat musím ramena
Říct sama, kam jít dál
19. října 2013
Dobrá báseň 🙂 Moc tě neznám, takže nechápu některé souvislosti, ale jinak moc hezky píšeš a já jsu zkoumat tvůj blog dál 🙂
Něco jsem nepochopil, ale jinak povedená báseň 🙂
dôležité je, že poznáš svoje potreby a máš túžbu, ktorá ťa poháňa vpred … a ak cítiš, že máš ísť práve tým smerom, tak je to v poriadku. Len choď… srdce ťa vždy dovedie tam kam má 🙂