Tak to řekni teď! aneb Malé smrti

To, že „nemůžu něco říct“ je často jen pouhá výmluva. Máme strach, odkládáme vyslovení toho důležitého – než přijde moment, kdy už to není možné doopravdy. Protože přijde Smrt. Malá, nebo velká.

Každý konec v životě je totiž malou smrtí. A každá smrt má ve zvyku účtovat. Přijde a nemilosrdně vystaví seznam toho, co jsme nestihli.

Malé smrti

V životě číhá tisíc malých smrtí
Jsou rozesety všude po cestách
A nikdy nevíš, kdy tě která zdrtí
Kdy kousek tebe obrátí se v prach
 
A nikdy nevíš, kdy tě která zdrtí
Kdy kousek srdce přijde si ti vzít
V tu chvíli ale budeš nucen smrti
Poctivě svoje účty předložit
 
Hodina pádí, smrti jdou si za ní
Smrt k žití patří, ač se zdá být zlá
Dbej tedy, abys v čase účtování
Nevyřkla slova: To jsem nestihla
 
Máš-li teď slova, řekni je
A jednej, máš-li teď čin
Zítřek je iluze, čert ví, zda přežije
Přítomnost sama je vším
 
23. listopadu 2014

Je to zatím má poslední báseň. Netuším, na jak dlouho, nicméně pokud by mělo jít o můj poetický testament, pak bych byla nakonec i vcelku spokojená. Že jsem dokázala vyjádřit něco, co dává smysl. A že mě tato báseň přivedla k tomu, abych doslova na poslední chvíli poplatila ještě několik účtů.

Měla jsem slova a řekla jsem je. U dvou činů bohužel už objektivně vzato nebylo možné jednat. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Z jednoho z těch „nesplacených účtů“ totiž teď vzniká román.

„Já se tam vrátím, já se tam i poslepu vrátím.“ Ne, nevrátím. Ne fyzicky. Ne tak, jak jsem chtěla. Přesto však věřím, že ke mně to místo i na dálku dokáže mluvit, že si ho dobře pamatuji. A věřím, že tenhle literární návrat pro mě bude znamenat vykoupení.

A ještě něčemu věřím. Že přes všechnu pomíjivost života existuje i věčnost. Někdy nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale to patrně není ta správná otázka.

Edit: je 20. května 2020 a já cítím potřebu uklidnit potenciálního čtenáře této mé staré básně. Ne, nebyla poslední, ani zdaleka. Ty dva zbývající činy na seznamu jsem zrealizovala a byla to paráda. Tam, kam jsem se chtěla vrátit, jsem se vrátila a vracím – a nikoli poslepu. A s tím mužem, co se se mnou den před napsáním původního článku rozešel, žiju. Tolik pro vás, kdo nemáte rádi tragické konce;-)