Julča vydává knihu aneb Dobrodružství crowdfundingu

Napsat knihu je v zásadě jednoduchá věc – pokud si tedy nevtlučete do hlavy, že by to mělo být naopak. S vydáním by to patrně mělo fungovat podobně. Jen… ta část věty za „pokud“ mi zatím úplně nevychází:-D Ale abychom se v tom nezamotali úplně – asi víte, že na jaře jsem dopsala svůj první román, italskou renesancí inspirovanou fantasy Čarodějka od Jezera bohů. Když vám leží v náručí vaše vlastní dokončená knížka, jakkoli zatím pouze v podobě sedmdesáti hustě popsaných papírů do tiskárny, je to pocit k nezaplacení. Rychle ale vyvstane otázka:

co s ní dál?

Samozřejmě, jedna varianta je strčit ji do šuplíku. Má to svoje výhody. Jako například – nikdy vás nikdo nezkritizuje a neodmítne. Jenže… strčit do šuplíku knihu, se kterou jste zažili nepočítaně tvůrčích orgasmů, je asi stejné, jako potkat toho nejúžasnějšího chlapa na světě a říct mu „Promiň, zlato, budeme jen příležitostní milenci – a nikdo se o nás nesmí dozvědět.“

Od začátku jsem věděla, že Čarodějka musí ven.

To bylo bez debaty. A celkem rychle jsem přišla i na to jak. Crowdfunding. Proč vlastně? Protože mi to přijde jako známka punku – a další důvod už ani nepotřebuju:-D Ale pokud nějaký potřebujete vy, může to být třeba…

• možnost vybrat si, kdo bude na knize pracovat – a větší míra kontroly nad její konečnou podobou
• skutečnost, že už předprodej ukáže, jestli je o knihu zájem, nebo ne. Takže nehrozí, že se můj román natiskne a zůstane se válet v regálech, aniž by ho kdokoli četl.

Jak to celé probíhalo a probíhá v praxi? Někdy mám pocit, že celá tahle anabáze je velkým testem, nakolik myslím vážně životní krédo mnohých mých románových hrdinů:

Nevybírej si tu cestu, která je snadná, ale tu, která je pro tebe správná.

Přesně tohle dělám – a někdy z toho mám chuť tlouct hlavou do zdi. Spolupracovníky pro svůj román jsem nevybírala na základě ceny, ale na základě toho, jak moc jsem jim věřila – a věřím. Dělat to jinak, crowdfunding by pro mě ztrácel smysl.

Jenže… asi tušíte, k čemu to vedlo. Rozpočet se vyšplhal k astronomické částce 125 500 Kč. Podíl na tom měla přirozeně i tloušťka knihy. Tedy ne že by to byla úplná bichle, ale řekněme, že platforma, na které ji vydávám, je zvyklá spíš na vyložené knižní hubeňoury – což moje Čarodějka taky není.

To dám, to dám, to dám, říkám si. Jsem lehce před půlkou. S 60% peněz v kapse. Je to dobrý? Jo. Je to dost? Ne. Ale čas stále zbývá. Tenhle článek píšu v neděli 21. listopadu večer. Zbývá 17 dnů. 13 uplynulo.

Jaké to je? Jako jízda na horské dráze. Návaly euforie a vděčnosti, když vidím, jak peníze naskakují. Když vidím své přátele, jak sdílí jako o život – a svou nadšenou komunitu na Instagramu. Tátu, který je pro mě Obchodník s velkým O, jak knihu nabízí, kde může – a úspěšně. Všechna ta slova podpory, která dostávám.

Někdy si říkám, že i kdyby to neklaplo, za tohle to stálo. Za všechny ty lidi, za ty desítky lidí, co jsou se mnou. Málokdy v životě jsem se cítila tak podporovaná ze všech stran.

A pak je tu samozřejmě druhá strana mince. Dny, kdy přibude stovka či dvě – a nebo taky nic. První negativní komentář na knihu, který jsem dostala poté, co ji kamarádka sdílela do jedné skupiny. Jasně, vím, že ten člověk jen viděl obálku a četl první kapitolu, takže lze jeho názoru sotva připsat stejnou váhu jako názoru mých beta-čtenářek, které měly Čarodějku v ruce celou. Jasně, vím, že nikdy se nebudu líbit všem, že by bylo šílenství se o to vůbec snažit. Ale první kritika vždycky zabolí tak nějak ostřeji. Alespoň tedy mě.

A jo, byl tu pláč, byly tu noční můry a dny na pokraji vyčerpání. Kampaň je náročná – a člověk u ní musí samozřejmě taky pracovat – a vařit, pokud tedy chce něco jíst. Nehledě na to, že moje fyzické tělo je v posledních měsících dost slabé. Ne proto, že by bylo nemocné, důvod je jiný a napíšu o něm někdy příště, ale… věci to úplně neusnadňuje.

Proč sem tohle všechno píšu? Pro vás pro všechny, kdo byste třeba jednou rádi crowdfunding zkusili – a chcete si udělat představu, jaké to je. Pro sebe, abych to ze sebe dostala. Blog pro mě byl vždycky forma terapie.

A samozřejmě – pokud vás můj bláznivý nápad zaujal a chcete pomoct na svět svérázné Čarodějce od Jezera bohů, ať už tím, že ji přímo podpoříte, nebo sdílením kdekoli na internetu či osobně, budu vám neskonale vděčná. Najdete ji tady:

https://pointa.cz/project/0315b83e-1891-11ec-9b6c-4a5df0861c6d

Až celý ten blázinec skončí, určitě sem napíšu další článek, kde vám povyprávím o druhé půlce kampaně – a pokud vše klapne, přidám i pár tipů, jak to můžete zvládnout i vy. Prozatím mi prosím držte palce!

P.S.: Vím, že na tenhle blog v poslední době moc nepíšu. Je to dané tím, že jsem se hodně přesunula na Instagram. Pokud vás tedy mé postřehy zajímají, doporučuju sledovat mě tam. Čímž ale nechci říct, že to tady balím, to opravdu ne:-)