literární a výtvarná tvorba, osobní rozvoj
Povídky, básně a cokoli mezi tím. Nějaké ty fotografie a kresby. Pro radost moji – a třeba i Vaši.
Esoterika – to, co se pod tímto pojmem skrývá, dnes zajímá čím dál tím víc lidí. Nicméně slovo samotné příliš populární není – a to ani u těch, kdo se „esoterikou“ zabývají. Někteří lidé se domnívají, že se pod ním … Číst více »
Nechtěla jsem se rozčilovat. Ne, opravdu ne, pořád jsem si opakovala, že tohle je blog jedné lyrické básnířky a podobný článek sem nezapadne. Ale nemohu si pomoct. Protože jsem v úvodu slíbila, že budu psát pravdivě a bez cenzury. Protože … Číst více »
Protože právě na ně se měří čas. Který neplyne stále rychleji a rychleji, plyne pořád stejně a na nás záleží, jak s ním naložíme. Jsou chvíle, které se vám uloží do paměti. Okamžiky věčnosti. Ty, během nichž zapomenete, že něco jako čas … Číst více »
Mezi modlitbou a výkřikem. Psáno před měsícem. Literárně zdatní čtenáři mi snad prominou asonanci v poslední sloce, normálně se k nim neuchyluju, ale sem se jaksi vloudila. Že by proto, že jsem psala za chůze cestou z pošty? Text nemá … Číst více »
Tento záhadně působící termín z francouzštiny znamená v doslovném překladu „už viděný“. Jenže – v tom je právě háček. Nejde totiž o něco, co byste doopravdy někdy dříve spatřili – vašima současnýma očima! To je samozřejmě třeba blíže vysvětlit. Ovšem s … Číst více »
Báseň stará teprve pár dní. Pravdivá. Snad až moc. Zamilovala jsem se – a jaksi nevím, co si s tím faktem počít. Slíbil, že se ozve. Čekám. Pořád nic. Mám pocit, že se z toho všeho rozletím na kousky. Je … Číst více »
Aneb „malá báseň v próze“ ze srpna 2011. Už vás někdy napadlo vidět svůj vlastní příběh skrze osudy hrdinů knih, které se dotýkají čehosi hluboko ve vás? Podobným způsobem může vzniknout vskutku šílený řetězec obrazů, představ a narážek – které … Číst více »
Tuhle – báseň? Je to vůbec báseň? – jsem napsala na začátku září 2011. Skřipec Dálného VýchoduKapka za kapkouVzpomínky leptají lebkuZmiz mi z mysli!– Já odešel.Trháš trny moje cévy.– Já odešel.Snad v antisvětě… Jsi nádražíJá Anna Karenina
Báseň? Citový výlev? Výkřik? Zvolání? Zavýsknutí? Netuším, jak tento text nazvat. Vznikl 1. května 2011 (ano, opravdu si to pamatuji takhle přesně!) a je v něm veškeré radostné šílenství tehdejších dnů. Je mi líto těchKdo se nedovedou opít jinak než … Číst více »
Jen počkej na mě tam kdes v dáliKde domov můj je vymazánTen domov duši moji pálíV něm cizí smutek v sobě mám Tam v dáli nejsem ničí dceraMůj život není připoutánMá minulost je mlha šeráPřítomnost v rukou sama mám Tam v dáli … Číst více »