literární a výtvarná tvorba, osobní rozvoj
Prožívám, blbnu, přemýšlím. Mé životní eskapády za posledních osm let. Houpání nahoru a dolů včetně nepěkných držkopádů, houpačky několikrát urvané, zpřelámaných končetin a pocitu, že tohle už je fakt konečná. A především následujícího vyškrábání se zpět na nohy včetně opravy řečené houpačky a opětovného rozhoupání.
Upozornění pro romantické duše: následující rubrika obsahuje místy dost neuvěřitelný a všechno, jen ne snadný milostný příběh, v jehož šťastný konec nevěřil krom protagonistů samých snad nikdo – a který do oné šťastné fáze nakonec přeci jen dospěl – ačkoli ke konci má doufejme ještě hodně a hodně daleko.
Snesete-li vyprávění, ze kterého není vyloučena bolest – a kde ovšem na celé čáře triumfuje naděje, směle pokračujte!
Když se snažíte na sobě pracovat, patrně často slýcháte větu – je potřeba se změnit. Člověk pak někdy podlehne dojmu, že vše, co dělal dřív, je zákonitě špatně a není vhodné se k tomu vracet. Existují ale i staré zvyky, … Číst více »
…jsem se naučila letos v lednu a v únoru. A nikoli v mateřské školce, jak by mohl název napovídat. Jasné jak facka. Pročítám staré články na tomhle blogu. Svůj deník. A skoro se mi nechce věřit. To jsem psala já? … Číst více »
Hledala jsem v oblacích. Město, kde bydlí Bůh. Město, které se velmi těžko definuje, jisté je však to, že do něj vedou kouzelné Dveře – a že za nimi leží vysvětlení všech důležitých tajemství života. Právě rozluštění tajemství, odpovědi na … Číst více »
Protékají vám mezi prsty. Ne voda, zrníčka písku. Dřou do kůže. Trocha se jich i zachytí. Vždycky ale zoufale málo. Vaše sny. Jsou v kraji za zrcadlem a vy netušíte, jak se k nim dostat. Než TO přijde. Pohár přetekl. … Číst více »
aneb lehkost bytí dovede být někdy téměř nesnesitelná. Aneb fantazie je krásný nástroj lidské mysli, nicméně někdy jako by nesnesla přemíru štěstí. Daří se vám skvěle. Lépe než kdykoli předtím. Tak skvěle, že je náhle obtížné si na to zvyknout. … Číst více »
Co? Svět, váš i můj. Ať už se stane cokoli. Nic doopravdy nekončí. Pouze se proměňuje. Nekončí ani tenhle blog. I když to s ním vypadalo všelijak. Měla jsem pocit, že už ho nedokážu snést. Jako by na mě ze … Číst více »
Ale kudy se z trýznivého města vychází? Spíše tohle by mne zajímalo, pane Dante Allighieri. A žádné vaše „zanechte naděje, kdo vstupujete“. Jenže – tohle není Božská komedie. Tohle je… nevím co, ale božské to není ani omylem – a … Číst více »
…se jmenuje jistá kniha – a jistý kus mého života. Knihu jsem ovšem nečetla. Pravda, mnozí ji přede mnou označovali za kus mimořádně kvalitní literatury. Nicméně to, co se mi doneslo o morálním profilu jejího autora jménem Luis-Ferdinand Céline, mě … Číst více »
…a na zemi se sotva sejdeme. Napsal jeden z mých nejoblíbenějších básníků František Gellner. Aneb ne vždy se vyplatí mít hlavu plnou veršů, vlastních i cizích. Tyto mně doslova rozdírají mozkové buňky. Zároveň si ale zachovávám dost ze svého já, … Číst více »
…opakuju si jako modlitbu spolu s básníkem Percym Bysshem Shelleym, který se stal mým společníkem na tento víkend. Vyjmenovávám všechny své důvody k pláči – a pak se směju, zpívám si… Proč? Proto! Se vší svou umíněností se držím naděje. Situace jisté … Číst více »