literární a výtvarná tvorba, osobní rozvoj
Prožívám, blbnu, přemýšlím. Mé životní eskapády za posledních osm let. Houpání nahoru a dolů včetně nepěkných držkopádů, houpačky několikrát urvané, zpřelámaných končetin a pocitu, že tohle už je fakt konečná. A především následujícího vyškrábání se zpět na nohy včetně opravy řečené houpačky a opětovného rozhoupání.
Upozornění pro romantické duše: následující rubrika obsahuje místy dost neuvěřitelný a všechno, jen ne snadný milostný příběh, v jehož šťastný konec nevěřil krom protagonistů samých snad nikdo – a který do oné šťastné fáze nakonec přeci jen dospěl – ačkoli ke konci má doufejme ještě hodně a hodně daleko.
Snesete-li vyprávění, ze kterého není vyloučena bolest – a kde ovšem na celé čáře triumfuje naděje, směle pokračujte!
Aneb co jsem v poslední době pochopila a uvědomila si, mohl by znít podtitul. A jo, vím, že název článku vypadá naprosto šíleně, jenže takhle tři slova dokonale vystihují současný obsah mých myšlenek. Houpačka se houpe jako o život. Vznáším … Číst více »
Témata, která se mi pořád vrací. Bez ohledu na to, jak je obojí v dnešní společnosti zprofanované. Vykašleme se na všechna ta pitomá klišé z novin a vraťme se raději k původnímu významu těch slov. Protože o pravdě a o … Číst více »
Je mi tak nějak báječně a lehko. Koukám do zrcadla – a připadám si hezčí než dřív. Nejspíš proto, že mi ten nejúžasnější chlap na světě řekl, že jsem krásná. Nejspíš proto, že jakýsi jiný, těžko identifikovatelný hlas zašeptal – … Číst více »
V poslední době si začínám uvědomovat, co jsem vlastně udělala za chyby – a co že mě to dostalo do až takového – promiňte mi ten výraz – průseru. Tím nemyslím jen poslední osudový zkrat, ale i všechny ty malé … Číst více »
Varování: tenhle článek není reportáž z cesty, ale spíš text ve stylu Milý deníčku… Kdo chce reportáž, nechť hledá jinde. Výlety k létu prostě patří. A jelikož jsem se rozhodla chovat se tak normálně, jak jen situace dovolí, jeden jsem … Číst více »
„Vybudujeme spolu jinej svět, lepší, než do jakýho jsme se narodili,“ řekla jsem mu někdy před dvěma měsíci. Nepamatuji se přesně, co řekl on. Nejspíš že to zkusíme, nebo že uvidíme (to je jeho oblíbené slovo… uvidíme… uvidíme…). Bůh sám … Číst více »
Venku je bílo. Tak bílo, až mi to bere dech. Mám ráda sníh. Odkdy vlastně? Vybavuji si zimu, když mi bylo čtrnáct. Velmi, velmi zasněženou zimu. Mrazivou. Snad tehdy jsem poprvé vyprávěla pohádku o Kouzelné lucerně. Možná si na ni vzpomínáte, … Číst více »
Lze si na otázku „kdo jsem?“ odpovědět jednou provždy? Nemyslím. Každý z nás se mění. Rok za rokem. A pak se jednou za čas ohlédneme a musíme se našemu starému já smát. Protože to, čemu jsme kdysi věřili, skončilo v … Číst více »
Ten ztracený a znovu nalezený Ráj. Kudy do něj vede cesta? Tolik jich bylo popsáno – a tolik ještě bude! Jenže žádná nevysvětluje vše. Některé věci se… prostě stanou. Jak? Proč? Nikdo neví. Je to jediný krok, jediná minuta, v … Číst více »
…právě teď píšu tenhle článek. Jsem šťastná – a už se tomu ani nebojím uvěřit. Nicméně žádný „návod na životní spokojenost v deseti krocích za dva týdny“ sepisovat nehodlám, těch je na internetu víc než dost – a čím víc … Číst více »