literární a výtvarná tvorba, osobní rozvoj
Prožívám, blbnu, přemýšlím. Mé životní eskapády za posledních osm let. Houpání nahoru a dolů včetně nepěkných držkopádů, houpačky několikrát urvané, zpřelámaných končetin a pocitu, že tohle už je fakt konečná. A především následujícího vyškrábání se zpět na nohy včetně opravy řečené houpačky a opětovného rozhoupání.
Upozornění pro romantické duše: následující rubrika obsahuje místy dost neuvěřitelný a všechno, jen ne snadný milostný příběh, v jehož šťastný konec nevěřil krom protagonistů samých snad nikdo – a který do oné šťastné fáze nakonec přeci jen dospěl – ačkoli ke konci má doufejme ještě hodně a hodně daleko.
Snesete-li vyprávění, ze kterého není vyloučena bolest – a kde ovšem na celé čáře triumfuje naděje, směle pokračujte!
Miluju zimu. Tu skutečnou, mrazivou, se sněhem. Zimu opravdu zimní. Stejně jako miluju prosluněné a voňavé jaro, léto horké až k padnutí, podzim jednou mlhavý a podruhé bláznivě barevný. Miluju kterékoli roční období, které je tím, čím být má, zcela, … Číst více »
Kdo chce poznat sám sebe, měl by se vydat na cesty. Už nevím, který klasik tuhle větu pronesl, nicméně rozhodla jsem se jí řídit. Teď sedím v pokoji víc jak tisíc kilometrů od domova, za sebou už několikátý měsíc v zahraničí … Číst více »
Před několika lety jsem poprvé otevřela Dykova Krysaře. Do očí mě praštily ty věty. Tehdy báječně zapadly do mého obrazu zlého a nepřátelského světa. Později jsem je ve jménu lásky a radosti ze života rázně zamítla. Dnes se ptám. Kde … Číst více »
Byla pro mě alfou a omegou mé existence – a proto mě zaráží, jak to, že mě nikdy nenapadlo se nad ní hlouběji zamyslet. Snad proto, že by to vedlo ke zpochybnění mnohého? Dnes už není kam utíkat. Málokdy jsem … Číst více »
Je tisíc věcí, které bych si přála zopakovat. Člověk si říká – jen jednou, alespoň jednou za život, pak budu šťastná, pak budu smířená. Ale ne. Stane se to jednou. Ochutnáte zázrak. A chcete ho znovu. Znovu, stále, do nekonečna. … Číst více »