Když se k vám slečna Inspirace točí zády…

…aneb co dělat, abyste tuhle poněkud tajemnou dámu získali na svou stranu, ideálně s ní navázali pevný a trvalý vztah. Několik nápadů a postřehů, často poněkud ze staré školy, někdy zatraceně neoriginálních – ale zato zatraceně účinných. Ovšem jakkoli jsem se rozhodla v tomto článku inspiraci pojmout jako osobu ženského pohlaví, následující rady se hodí stejně dobře pro muže i pro ženy.

Zaměřte se na svůj vlastní život

Pokud slečna Inspirace vytrvale odmítá vaše pozvání do kavárny, nehledejte příčinu v její vrtošivé povaze. Příčina se totiž vždycky nachází jen a pouze ve vás samých. Možná je ve vašem životě něco, co vám bere energii a vám už nezbývají síly na cokoli tvůrčího. Možná jste pesimista a nevěříte, že by taková půvabná bytost jako slečna Inspirace šla na rande zrovna s vámi. A možná máte zkrátka jen moc práce. Jen? Slečna Inspirace zásadně odmítá partnery, kteří jí ve svém životě nevyhradí prostor a nerozhodnou se trávit nějaký čas jen a pouze s ní.

Takže? Seberte odvahu a pokuste se vyřešit, co vás už dlouho pálí a co stále odkládáte. Najděte se trochu času jen pro sebe (a pro slečnu Inspiraci, samozřejmě). A věřte, že za vámi přijde.

Vyzkoušeno na Julii osobně:

Svého času jsem se musela vypořádat s vleklou tvůrčí krizí. Rok jsem nebyla schopná nic napsat. V té době jsem žila v dlouhodobě nefungujícím vztahu. Problém ale nebyl na partnerově straně, problém byl ve mně. Nechci zde rozpitvávat, o co šlo, ale nakonec jsem dospěla k závěru, že nemá smysl dál ubližovat jemu ani sobě – a rozhodla se vztah ukončit.

A ve chvíli, kdy jsem to rozhodnutí vnitřně přijala… se náhle dostavila Inspirace! Napsala jsem povídku. Pak druhou. Pak třetí. Malovala jsem, tančila, fotografovala, dělala spoustu věcí, které by mě předtím ani nenapadly. Vyklubalo se z toho jedno z nejkreativnějších – a po všech stránkách nejlepších – období mého života.

Ohledně vašeho vlastního života je tu ještě jedna věc – a sice heslo Pryč s nudou!  Slečna Inspirace ráda tráví čas s lidmi, kteří mají spoustu kreativních zájmů. Kteří se často věnují tomu, co je baví. Pokud ji pozvete na schůzku k sobě do bytu a pak se natáhnete na kanape a usnete u televize, udělá, co bych udělala na jejím místě i já – odejde s pořádným prásknutím dveří. Jestli si ji chcete získat, dělejte zkrátka, co vás naplňuje. Jen vy víte, oč se jedná, třeba je to malování, třeba taky péče o zahrádku. A vezměte ji na schůzku někam ven. Kde se jí bude líbit? Tam, kde se nejvíc líbí vám.

Buďte aktivní, ale nic nelámejte přes koleno

Vzpomínáte si na tu písničku? „Marně si hlavu lámu, proč muži většinou – Neradi vidí dámu chladnou a nečinnou.“ Nejen muži. Se slečnou Inspirací je to stejné. Pokud za vámi nepřichází sama, moc si nepomůžete, když budete jen tak sedět a teskně zírat do prázdna. Zkuste ji obměkčit – a do něčeho se pusťte. Chyťte se sebemenšího a sebehloupějšího nápadu – a zrealizujte ho.

Ano, pochopili jste to správně – chci po vás, abyste něco tvořili, i když zrovna nemáte jeden z vašich geniálních momentů – a necítíte žádné neodolatelné nutkání. Že to, co takhle vznikne, nebude stát za nic? To je víc než pravděpodobné. Stejně tak je ale i pravděpodobné, že vám to pomůže trochu rozhýbat zatuhlou kreativitu – a slečna Inspirace se dostaví v průběhu, ani nebudete vědět jak.

Vyzkoušeno na Julii osobně:

Někdy mi dlouho leží v hlavě nějaký nápad a já se nemůžu dostat k jeho literárnímu ztvárnění. Pořád čekám na ten správný den, na slečnu Inspiraci… Až mě to přestane bavit a já si prostě sednu k počítači. Začátek obvykle bývá hrozný, mám sklon klidně i třikrát přepsat první stránku, což normálně rozhodně nedělám. Leze to ze mě jako z chlupaté deky. Ale často se stane, že už na druhé stránce se chytím. Náhle to jde, náhle zase píšu rychle, nemažu, neškrtám, neopravuju – a pak se dostanu na konec, ani nevím jak.

Jenže – tahle metoda samozřejmě nezabere vždycky. Ve skutečnosti je její úspěšnost tak padesát na padesát, alespoň u mě. Co si tedy počít, když už ze sebe zoufale potíte třetí stránku, přičemž stále víc mažete a přepisujete, než píšete? Nebo když vytahujete už třetí papír, protože ty předchozí vaše neustále gumování uvedlo do naprosto zoufalého stavu?

V takovém případě pamatujte, že slečna Inspirace je ráda sváděna – ale nikoli znásilňována! Jinými slovy – nelámejte nic přes koleno. Pokud nejde jedno, zkuste jednoduše dělat něco jiného. Nedaří-li se vám napsat báseň, zkuste povídku. Pokud jste se zasekli u povídky, pište si alespoň deník. (Což je jedna z nejjednodušších – a také nejlepších – věcí, které může spisovatel udělat. Lepší stylistické cvičiště si ani nelze představit.) Nezvládáte nakreslit portrét? Pusťte se do zátiší. A tak dále. Samozřejmě můžete i úplně změnit obor tvorby. Místo psaní raději chvíli kreslit, místo kreslení zpívat, místo zpěvu tančit… Vyberte si zkrátka, co by vás bavilo.

Vyzkoušeno na Julii osobně:

Před několika lety jsem dostala nápad na povídku. Nápad sám mi tehdy přišel mimořádně dobrý, což mě vyděsilo. Několik dnů jsem nebyla schopná dostat se přes první dvě stránky. Pak mi nezbylo, než kapitulovat. Místo toho jsem se pustila do psaní velmi bláznivé – a naprosto nepublikovatelné – parodické fan fiction. Následovala novela, která vznikla tak trochu omylem. Lépe řečeno, psala jsem ji, aniž bych tušila, kam se vlastně chci dostat. K původní povídce jsem se vrátila až po víc jak dvou měsících naplněných literární tvorbou – a najednou to šlo! Netrvalo dlouho a podařilo se mi ji napsat zhruba tak, jak jsem si původně představovala.

A nakonec je tu ještě jeden způsob, jak si získat slečnu Inspiraci – ten vůbec nejúčinnější a na první pohled nejsnazší.

Zamilujte se!

Určitě to znáte taky – když jste zamilovaní, inspirace z vás obvykle jen kape. Nápady vám doslova prší z nebe – jen na obláčku, kde se vznášíte, někdy chybí prostor pro jejich realizaci. Tenhle způsob hledání inspirace patrně existuje přinejmenším od doby, kdy je člověk člověkem – a jeho účinnost je prověřená tisíciletou praxí. Nabízí se ovšem otázka – co počít, když nablízku není vhodný protějšek?

Odpověď je prostá – kdo tady tvrdil, že zamilovat se znamená najít si partnera? Ne, nenabádám vás tady, abyste si našli platonickou lásku, pro niž budete skládat verše, ale se kterou by byl skutečný vztah nemožný, jako to ve středověku dělali trubadúři. (I když netvrdím, že tento způsob nefunguje, to rozhodně ne.) Jen chci říct, že milovat lze kohokoli a cokoli. Vaše přátele, rodinu, kočky, motýly, třešně, déšť, východ slunce, Polárku – nebo třeba nádraží. A pokud se zamilujete do života jako takového, je to, jako byste se slečnou Inspirací vstoupili rovnou do manželství.

A ještě jedna poznámka na závěr – v poslední době stále mi víc dochází, že v oblasti jakékoli tvůrčí činnosti neexistuje něco jako absolutní pravdy. Pro každého se hodí něco jiného a často u některých lidí fungují i věci, o nichž byste jinak přísahali, že prostě fungovat nemůžou. Takže pokud děláte pravý opak toho, co jsem zde psala – a s úspěchem – klidně to dělejte dál!