O životě ve stínu bolesti. Bez světla. Kam se nedostane ani paprsek, nechcete, aby se tam dostal. Abyste se nemuseli dívat. Nechat cosi ve stínu znamená nevidět to. A někdy je to lepší. Někdy je to to jediné, co vydržíme.
Báseň napsaná pět měsíců poté. Byla jsem v háji. Dnes je to skoro rok – a jsem v háji pořád. Prý čas léčí. Asi ho ještě nebylo dost. Jedna z mála básní napsaných ve Zlém roce. Spočítala bych je na prstech. Jedné ruky. Už skoro nepíšu.
Bez světla
Moje tvář
Ve střepech zrcadla
Duše pod střepy
Roztrhaná
Tvoje tvář
Jen střepy půvabu
Výraz se odlepil
Já už Tě nepoznávám
A duše co mě nehledá
A slova co jsou cizí
Zbývá mi jen
Modlitba svaté Lucie
Chci zahodit své oči
Špínu tma ukryje
Pak ve tmě polapen
Zůstane mi můj svět
Vypálený na sítnici
2. května 2015
Hm…, a já si dneska zrovna říkala, kde jsi? Nechci abys spala 100 let, to bych se nedožila tvého vzbuzení! Sakra, že nejsem krásný princ, vyhnala bych ti z hlavy smutek i když věř, že mi do zpěvu taky není, ale život je boj děvče, tak si přijď přečíst mé nové dílko, kdo ví, za se ti nebude trošku líbit? 🙂
Milá Miriam. Dostala jsem se k tobě dnes poprvé přes Sugar, zatím tě neznám. Jen z pár slov soudím na rozchod a stálý smutek z něho. Loni jsem taky "řešila" a zlepšilo se to. Kdysi se to s jiným nezlepšilo a šla jsem za svou nynější láskou. Možná bys měla vyhodit rozbité zrcadlo a rozhlídnout se jinde. Pro radostnější život. Rozhodně není všem dnům konec. Poodvrať svůj zájem jinam a bude ti líp. Ještě nakouknu na další články, ale tak to cítím. Sugar píše jemně a citově, to ti zřejmě teď chybí, ale hledej pořád. Vyplatí se to. Omlouvám se za vstup do tvého soukromí, ale tak to cítím. Přeji ti co nejlepší svátky vánoční 🙂
Ke mně taky časem pronikají nepříjemné vzpomínky… a mám podezření, že se časem tak nějak mění. Jsou hroznější nebo už ne tak bolestivé… Nevím čím to přesně je, ale něco přece ten čas vyléčil…
Čas… asi raději nebudu psát svou zkušenost s tímto "lékem".
Báseň je plná a hovoří! Krásné metafory, které baví a překvapí!