Archiv rubriky: Trocha poezie

Verše o rozloučení a o návratu. O konci a o znovuzrození. O noci a o novém ránu. A hlavně o lásce. Verše poněkud paradoxně původně psané jako pouhé stylistické cvičení. Tehdy jsem ještě netušila, co vše obnáší podobný zážitek, co … Číst více »

Je jedno, jak tomu říkáte. Možná tomu neříkáte nijak. Možná prostě jen mlčíte. Ale když to tady je, je to tady. Víte to. Tečka. Možná si přejete slyšet tu větu – „Miluji tě“. Pořádné „Miluji tě“ místo věčného „Mám tě … Číst více »

Jak vysokou cenu byste byli ochotni zaplatit za skutečně účinný lék na všechnu bolest? Právě o tom pojednává moje báseň z dubna 2014. Je inspirována mým oblíbeným románem Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova, ovšem spíše volně inspirována. Kdo četli, … Číst více »

To, že „nemůžu něco říct“ je často jen pouhá výmluva. Máme strach, odkládáme vyslovení toho důležitého – než přijde moment, kdy už to není možné doopravdy. Protože přijde Smrt. Malá, nebo velká. Každý konec v životě je totiž malou smrtí. … Číst více »

Mlha za oknem. Mlha ve mně. Ven z mlhy. Pár podzimních veršů z jedné cesty autobusem. Tehdy jsem netušila, že po té trase pojedu ještě mnohokrát. Že pojedu dál než tehdy. A že to bude krásné, s mlhou nebo bez … Číst více »

Noční… báseň? V noci, s nocí, o noci. Psáno v důsledku nespavosti 11. června 2013. Nebo už 12.? Netuším. Tentokrát jen stručný, nerýmovaný, lyrický útržek. Náčrt pocitů, které mě svou intenzitou téměř trhaly na kusy – a které bylo přesto … Číst více »

Pro útěchu. Jako tichý rozhovor s vlastním smutkem. O tom, že žádný vztah nikdy doopravdy nekončí. Má malá básnická psychoterapie, metoda, kterou používám často a ráda. Funguje. Sotva se sejdemeMé myšlenky jsou roztřesenéA moje krev už zvolna zasychá  Sotva se sejdemeTvé … Číst více »

Protože právě na ně se měří čas. Který neplyne stále rychleji a rychleji, plyne pořád stejně a na nás záleží, jak s ním naložíme. Jsou chvíle, které se vám uloží do paměti. Okamžiky věčnosti. Ty, během nichž zapomenete, že něco jako čas … Číst více »

Mezi modlitbou a výkřikem. Psáno před měsícem. Literárně zdatní čtenáři mi snad prominou asonanci v poslední sloce, normálně se k nim neuchyluju, ale sem se jaksi vloudila. Že by proto, že jsem psala za chůze cestou z pošty? Text nemá … Číst více »

Báseň stará teprve pár dní. Pravdivá. Snad až moc. Zamilovala jsem se – a jaksi nevím, co si s tím faktem počít. Slíbil, že se ozve. Čekám. Pořád nic. Mám pocit, že se z toho všeho rozletím na kousky. Je … Číst více »