literární a výtvarná tvorba, osobní rozvoj
Prožívám, blbnu, přemýšlím. Mé životní eskapády za posledních osm let. Houpání nahoru a dolů včetně nepěkných držkopádů, houpačky několikrát urvané, zpřelámaných končetin a pocitu, že tohle už je fakt konečná. A především následujícího vyškrábání se zpět na nohy včetně opravy řečené houpačky a opětovného rozhoupání.
Upozornění pro romantické duše: následující rubrika obsahuje místy dost neuvěřitelný a všechno, jen ne snadný milostný příběh, v jehož šťastný konec nevěřil krom protagonistů samých snad nikdo – a který do oné šťastné fáze nakonec přeci jen dospěl – ačkoli ke konci má doufejme ještě hodně a hodně daleko.
Snesete-li vyprávění, ze kterého není vyloučena bolest – a kde ovšem na celé čáře triumfuje naděje, směle pokračujte!
Je mi tak nějak báječně a lehko. Koukám do zrcadla – a připadám si hezčí než dřív. Nejspíš proto, že mi ten nejúžasnější chlap na světě řekl, že jsem krásná. Nejspíš proto, že jakýsi jiný, těžko identifikovatelný hlas zašeptal – … Číst více »
V poslední době si začínám uvědomovat, co jsem vlastně udělala za chyby – a co že mě to dostalo do až takového – promiňte mi ten výraz – průseru. Tím nemyslím jen poslední osudový zkrat, ale i všechny ty malé … Číst více »
Varování: tenhle článek není reportáž z cesty, ale spíš text ve stylu Milý deníčku… Kdo chce reportáž, nechť hledá jinde. Výlety k létu prostě patří. A jelikož jsem se rozhodla chovat se tak normálně, jak jen situace dovolí, jeden jsem … Číst více »
„Vybudujeme spolu jinej svět, lepší, než do jakýho jsme se narodili,“ řekla jsem mu někdy před dvěma měsíci. Nepamatuji se přesně, co řekl on. Nejspíš že to zkusíme, nebo že uvidíme (to je jeho oblíbené slovo… uvidíme… uvidíme…). Bůh sám … Číst více »
Venku je bílo. Tak bílo, až mi to bere dech. Mám ráda sníh. Odkdy vlastně? Vybavuji si zimu, když mi bylo čtrnáct. Velmi, velmi zasněženou zimu. Mrazivou. Snad tehdy jsem poprvé vyprávěla pohádku o Kouzelné lucerně. Možná si na ni vzpomínáte, … Číst více »