O bezpodmínečné lásce : proč a nač mluvit se svým budoucím já

Tento pátek mě smutky všeho druhu přimáčkly ke zdi. Nevěděla jsem, kudy kam. Než jsem si vzpomněla na jednu zvláštní metodu práce s problémy. 

Jde o to, jak se na naše starosti podívat z jiného úhly, jinými očima – a tak snáze objevit řešení. Vzhledem k tomu, že toto cvičení mi přineslo nepopsatelnou úlevu – a získala jsem díky němu mnoho důležitých odpovědí – rozhodla jsem se o něj podělit s vámi. 

Tady je návod. Jen poznámka – samozřejmě nejde o metodu, kterou bych vymyslela já. Jejího autora však bohužel neznám – a ani si nepamatuju, kde jsem na ni narazila. Dávám ji sem i přesto – protože mi pomohla – a věřím, že pomůže i vám.

Nejprve zkuste pojmenovat, co vás trápí. Máte to? Dokázali jste vyjádřit své problémy?

Výborně.

Teď si představte sebe sama v budoucnosti, kdy bude vše vyřešeno. Starosti jsou pryč, zmizely – a vy jste dokonale šťastní. Vaše sny se splnily. Ať už jsou jakékoli. Představte si sebe v této situaci. Jak vypadáte? Kolik vám je? Jaký máte život? Vidíte své budoucí já, jak sedí před vámi? Za mnou přišla žena stará něco přes třicet let, věděla jsem, že je šťastně vdaná, má dvě děti – a vydala knihu. Byla oblečená v oranžové a bílé – a vyrovnaně se usmívala.

Fajn. Teď se můžete ptát. Na cokoli. Vaše budoucí já ví, jak se vyhrabat z bryndy, v níž nyní vězíte. Pokládejte mu otázky – a pečlivě poslouchejte odpovědi. Zapište si, co vám říká.

Je jedno, jestli si představujete, že opravdu mluvíte se svou budoucností – nebo se jen učíte podívat se na své problémy z nového úhlu. 

V obou případech vám brzy začnou naskakovat odpovědi, které by vás pravděpodobně jinak nenapadly. Náhle se máte kam obrátit – vše soukromá poradna je vždy při ruce.

Vím, že to musí znít bláznivě, ale mě toto cvičení přímo nadchlo. A protože jsem díky němu objevila spoustu zajímavých věcí, rozhodla jsem se záznamy svých rozhovorů s Julií z budoucnosti zveřejňovat zde na blogu. Budu je nicméně mírně cenzurovat, protože se často jedná o velmi soukromé záležitosti – hlavní myšlenky však zůstanou.

A teď už pojďme na ten první:

O bezpodmínečné lásce

„Paní, mám strach. Nemiluje mě. Nevím, co ke mně cítí, jestli vůbec něco, ale láska to není. Sám mi to řekl. Tedy, ne že bych to už dávno nevěděla, pokud se ale naše obavy zhmotní do slov, nelze už před nimi utéct. Mám strach, že mě opustí.“

„Ne, neopustí. I kdyby stokrát odešel. Ti, které milujeme, nikdy doopravdy neodcházejí. Láska je nesmrtelná. Snad odejde. Jisté je, že se vrátí. Třeba za mnoho staletí, ale vrátí se. A mezitím bude cosi z něj stále s tebou. Neopustí tě doopravdy, protože ty nezapomeneš.“

„Vím, vím, vždyť já znám nesmrtelnost lásky! Ale teď chci být s ním. Teď, v tomto životě, rozumíš?!“

O lásce, která nemá žádné požadavky

„Miluj ho tedy. Prostě a bez obav.“

„Když ho budu milovat, vyděsím ho. Ten, kdo nemiluje, nesnese cizí lásku. Uteče mi. A já budu trpět.“

„Omyl. Netrápíš se, protože miluješ. A on není vyděšený z tvé lásky. Jsi nešťastná, protože si kladeš požadavky.“

„To je nesmysl! Já přece nic nechci, jenom…“

„Jenom abys věděla, že jemu záleží na vašem vztahu – a na tobě. Jaks mu sama napsala. Tajně si pak přeješ jeho lásku. Vidíš, to jsou tvé požadavky.“

„Mám přece na to právo! Když budu jen dávat a on jen brát, zneužije mě.“

O lásce, která nikdy nebolí

„To je zásadní omyl. Vzpomínáš si, kdy jsi byla v životě nejšťastnější?“

„S ním. Když jsem ho milovala. A… a…“

„A nechtěla nic na oplátku. Milovala jsi ho, bez myšlenek na budoucnost, bez jakýchkoli nároků. Byla to láska ve své nejčistší podobě. Taková láska nikdy nepůsobí utrpení.V podobných chvílích rozumíš životu. Protože ho žiješ.“

„Když od něj nebudu nic chtít, zamete se mnou jako s hadrem.“

“ Ne. To udělá, jen když se budeš bát. Neříkám, abys popírala svou důstojnost ženy. Jen aby ses odevzdala. Nechala se vést. Vše ti říká, že jsi na správné cestě. Co ještě potřebuješ, abys tomu uvěřila?“

„Zbavit se strachu. Bojím se, že pro něj nic neznamenám. Že pro nikoho nic neznamenám.“

O lásce a o vedení

„Víš, že je to nesmysl. Ale kdybys opravdu neměla jediného člověka, kterému by na tobě záleželo… Vzpomeň si. Když sis chtěla sehnat knihu – a náhle se jedna báseň z ní objevila na internetu. Když sis přála knoflík, jen tak z rozmaru – a pak o něj zakopla na ulici. A víc, mnohem víc. Když jsi drmolila zoufalou modlitbu, abys ho získala – a ještě ten večer ses ocitla v jeho náručí. Když ses stokrát zoufaleji modlila za jeho uzdravení, spíš údery srdce než slovy – a jemu se pak udělalo líp. Co ještě chceš, abys uvěřila?“

„V Boha?“

„V Boha, Bohyni, Nejvyšší Bytost, Nekonečno… na jméně nezáleží. Vše kolem tebe ti říká, že jsi chráněná. Rozpláčeš se v metru – a cizí člověk tě utěší. Nevíš, kudy kam – a vytáhneš si šťastnou kartu. Uslyšíš krásnou píseň, do ruky se ti dostane ta správná kniha… Nikdy nejsi sama. Tehdy v metru, když se vaše rty poprvé setkaly, jsi pochopila, co to znamená být vedena. Nezapomeň na to.“

„Ale přesto… Nemiluje mě. Někdy ani nedokážu uvěřit, že mě má rád.“

O lásce, krerou nelze brát – jen cítit

„Co na tom záleží? Celá tvá bolest vychází z předpokladu, že lásku ti může někdo dát. To je ale nesmysl. Lásku nelze dostávat, tím méně pak žádat. Lásku ani štěstí. Obojí lze pouze cítit. Tolikrát jsi byla milována – a k čemu ti to bylo? Tvoje srdce zůstalo prázdné a ty sis přála být mrtvá.“

„Ano. Až příliš dobře si na to vzpomínám. Ale… děsí mě představa, že nikdy nepoznám oboustrannou lásku. Nechci umřít, aniž bych ji poznala.“

„Kdo říká, že ji nikdy nepoznáš? Zdá se, že tě má rád zkrátka tak, jak je schopen. Nechtěj něco, co ti nemůže dát. Alespoň ne teď. Nechtěj od něj nic.“

„Ale pokud se nedovedu obejít bez lásky…“

„Pak miluj. Jeho. Sebe. Cokoli. Kohokoli. Celý svět. Nic od lidí nežádej. Prostě je miluj.“

***
Pokud zvědavého čtenáře zajímá, proč si Julie myslí, že milovat je vždy stokrát lepší než být milována, nechtě si přečte: Čím to, že já Manon… Kacířské úvahy o lásce
A pokud by rád věděl, kdy a jak se Julie cítila vedena, odpověď najde zde: Polapit svůj sen