Archiv rubriky: Trocha poezie

Aneb „malá báseň v próze“ ze srpna 2011. Už vás někdy napadlo vidět svůj vlastní příběh skrze osudy hrdinů knih, které se dotýkají čehosi hluboko ve vás? Podobným způsobem může vzniknout vskutku šílený řetězec obrazů, představ a narážek – které … Číst více »

Tuhle – báseň? Je to vůbec báseň? – jsem napsala na začátku září 2011. Skřipec Dálného VýchoduKapka za kapkouVzpomínky leptají lebkuZmiz mi z mysli!– Já odešel.Trháš trny moje cévy.– Já odešel.Snad v antisvětě… Jsi nádražíJá Anna Karenina

Báseň? Citový výlev? Výkřik? Zvolání? Zavýsknutí? Netuším, jak tento text nazvat. Vznikl 1. května 2011 (ano, opravdu si to pamatuji takhle přesně!) a je v něm veškeré radostné šílenství tehdejších dnů. Je mi líto těchKdo se nedovedou opít jinak než … Číst více »

Jen počkej na mě tam kdes v dáliKde domov můj je vymazánTen domov duši moji pálíV něm cizí smutek v sobě mám  Tam v dáli nejsem ničí dceraMůj život není připoutánMá minulost je mlha šeráPřítomnost v rukou sama mám  Tam v dáli … Číst více »

Jedna… Nevím co. Možná báseň. Stará čtyři roky. Dnes již neaktuální. Proč ji sem vlastně dávám? Patrně zkrátka nechci, aby se jen tak válela v koutech mého počítače… Jak jen tě odstranit? Jsi jako závorka Co duši moji svírá A … Číst více »

Psáno jednoho červnového dne ve stavu mírné opilosti kdesi v autobuse a dokončeno na lavičce v parku. Láska, co mě poutá k tobě Je z těch, které potají Zde na zemi jako v hrobě Mysl lidskou leptají   Pevná jako … Číst více »