literární a výtvarná tvorba, osobní rozvoj
A zase chvilka poezie. Tentokrát úryvek z textu vzniklého na začátku loňského června, v oněch vzácných dvou týdnech, kdy jsem se cítila… no, tak báječně, jako se cítím právě teď. Jedná se o delší skladbu, jejíž první část je cosi … Číst více »
Je všude. V každé mé buňce. Radost. Jsem šťastná. Protože mi to došlo. Včera jsem pochopila. To, co jsem snad milionkrát četla ve všemožných chytrých knížkách. Jenže teorie je… pořád jen teorie. Vidět to v praxi je docela jiné. A … Číst více »
Někteří lidé bývají v opilosti geniální. Co by byli prokletí básníci bez absintu? Můj případ to ovšem není. Respektive většinou ne, výjimky by se našly… Před nějakou dobou mi byla položena záludná otázka – „A jaký ten člověk vlastně je? … Číst více »
Pokus o báseň v próze. Pro toho, na koho nikdy nezapomenu. I když jsem nucena se tvářit, že právě to chci. Míra byla překročena, pouto mezi námi přetrženo. Patnáctý měsíc. Horší než těch čtrnáct před ním. Pokouším se psát, kreslit, … Číst více »
Čekám na Tebe. Protože vím, že jednou se vrátíš. Kdy? Jak? Netuším. Někdy jako by čas ztrácel svůj význam, jako bych stála nad ním a nezúčastněně ho pozorovala. V těch chvílích mě neděsí. V těch chvílích mě neděsí vůbec nic. Pár veršů … Číst více »
Miluju zimu. Tu skutečnou, mrazivou, se sněhem. Zimu opravdu zimní. Stejně jako miluju prosluněné a voňavé jaro, léto horké až k padnutí, podzim jednou mlhavý a podruhé bláznivě barevný. Miluju kterékoli roční období, které je tím, čím být má, zcela, … Číst více »
Další díl poněkud bláznivého příběhu paličaté mladé ženy Apoleny a realisticky založeného kupce Bartoloměje konečně spatřil světlo světa. Pojďte tedy se mnou, vy všichni, kdo se nebojíte snít, kdo máte rádi pohádky – a to nejen o Vánocích – kterým … Číst více »
Kdo chce poznat sám sebe, měl by se vydat na cesty. Už nevím, který klasik tuhle větu pronesl, nicméně rozhodla jsem se jí řídit. Teď sedím v pokoji víc jak tisíc kilometrů od domova, za sebou už několikátý měsíc v zahraničí … Číst více »
O životě ve stínu bolesti. Bez světla. Kam se nedostane ani paprsek, nechcete, aby se tam dostal. Abyste se nemuseli dívat. Nechat cosi ve stínu znamená nevidět to. A někdy je to lepší. Někdy je to to jediné, co vydržíme. … Číst více »
Verše o rozloučení a o návratu. O konci a o znovuzrození. O noci a o novém ránu. A hlavně o lásce. Verše poněkud paradoxně původně psané jako pouhé stylistické cvičení. Tehdy jsem ještě netušila, co vše obnáší podobný zážitek, co … Číst více »